Jablonec nad Nisou

Ritodgata » Přednášky » Přednášky rok 2017 » Jablonec nad Nisou

 

Otázka:V oblasti Nepálu nebo severní Indie, když je nějaký svatý muž, tak typicky se pozná podle toho, že má dlouhé vlasy, dredy a kouří trávu. Je to znak duchovního života – takový vzhled a chování?  Má to tak opravdu být?

Ritodgata: Já to cítím tak, že je velmi těžké nebo vzácné, narazit na skutečného svatého muže. A také existují svatí muži, kteří se pohybují a vypadají jako obyčejný člověk. A na druhé straně obyčejní lidé, vypadající navenek jako svatí muži, s jejich způsoby a chováním.

Všeobecně se říká, že když potkáme svatého muže tváří v tvář, tak aniž by cokoliv říkal nebo dělal, tak už jeho samotná přítomnost působí uklidňujícím způsobem. V přítomnosti takového člověka v sobě pocítíte přirozený klid a mír.

V Indii používáme takový příklad: je tam hodně ochočených slonů. Je přirozené, že dělají spoustu různých náhodných pohybů, podupávají, hýbou ušima, chobotem.  Ale když se přiblíží jeho pán, tak se ten slon postaví a stojí klidně a elegantně čeká.

Takže před svatým mužem naše smysly, naše mysl, naše vnímání se stejně zklidní jako ten slon před svým pánem. A to se v Indii považuje za skutečný znak jeho svatosti.  A jejich přítomnost nemá vliv jen na lidi, ale ovlivňuje všechny živé bytosti.

 

Otázka:Třeba člověk žije někde na vesnici a pak najednou vše opustí a pustí se duchovní cestou. Pak putuje z jednoho místa na druhé a když si osvojí tento životní styl, tak se stane nějaký přerod? Nějaký posun?

Ritodgata: Může to takto být, jak je to popsané.  Může to být tak, že ten člověk je poháněn nějakou vnitřní vůlí, aby toto udělal, aby takto začal žít. A oni to pak začnou takto vnímat. A na té cestě, když jsou, tak si nevšímají věcí, které nejsou pro člověka nezbytné.

Toto se stává nejen těm lidem, které mají potřebu jít duchovní cestou, ale lidem i z jiných oborů, vědcům, malířům, básníkům …. A také pro každého z nich bude ta jejich cesta odlišná.

 

Otázka:Před chvilkou jsi řekl, že jsi jednoho z těchto svatých mužů potkal. Mohl bys o tom říci víc?

Ritodgata: Ano, oni žili nedaleko mého domova. A jeden z nich je můj mistr.  A ty máš nějakého mistra?

 

Otázka:Nemám, a ani jsem nikoho nehledal.

Ritodgata: Každopádně zůstaň na své cestě, pokračuj na ni dál. A vše, co ti vstoupí do cesty, tě má někam posunout. A taky je dobré dělat nějaká cvičení, aby ses dostal hluboko do sebe. A taky respektovat svoji vnitřní žízeň, vášeň pro tuto cestu, naslouchat tomu. A také, když člověk v sobě cítí svoji vnitřní žízeň, tak redukovat aktivity, které jdou proti tomu, a naopak hledět si těch činností, které to posilují, podporují. A také neplýtvat energií. Nemrhat energií, protože je spousta činností, při kterých energii ztrácíme a jsou činnosti, kdy energii udržujeme.

 

Otázka:Tvoje cesta je ta, že komunikuješ s vesmírem skrz energie a meditací. Existují i jiné techniky?

Ritodgata: Spousta. Například hluboké dýchání, mantry, ticho, introspekce, trošku jógy. A také nějaká cvičení navíc nebo odříkání a ty dělám jen po určitý časový interval.

 

Otázka: Znáš taoismus? Je v souladu? Vede to stejným směrem? On učí nenarušovat přirozený běh vesmíru?

Ritodgata: V každé cestě, tedy i v taoismu, je třeba určitá úroveň vnitřní bdělosti. A také, ne každá technika je vhodná pro každého. Proto jsem říkal, respektuj svoji přirozenost, co cítíš uvnitř.

Namísto, abys hledal, jaká cesta nebo technika je nejlepší, tak je třeba jít cestou, která je pro tebe nejpřirozenější a nejvíc ti padne.

 

Otázka:Je třeba aby člověk někam cestoval? Nebo má zůstat někde tady a zde to vše získat?

Ritodgata: Někteří musí cestovat. Někteří lidé nějakou dobu cestují a pak se usadí. Jiní cestují pořád. A to, co se stane, nezávisí vlastně ani na tom cestování a ani na necestování. A jednou se to stane. Jednoho dne zjistíš, že to nepochází z toho, co jsi dělal.

 

Otázka:My jsme tady především křesťanská země. Měl jsi příležitost se setkat s nějakými kazateli, mnichy, knězi?

Ritodgata: Potkal jich několik a bylo to velmi přátelské setkání. Například tady farářka evangelické církve nebo kněz katolické církve. Minulý měsíc jsem potkal v Itálii jednoho kněze, který má na starosti všechny kostely v jedné malé oblasti. Dá se říci, že jsme přátelé.

V Indii je hodně mytologie, knížek, příběhy. A všechno to poselství, které je sdělováno těmi příběhy říká prakticky jedno: být ctnostný znamená pomáhat ostatním, a ubližovat ostatním znamená hřích. A to je nejdůležitější duchovní učení. 

 

Otázka:Někdy je těžké rozpoznat, jestli jsme druhému pomohli nebo ublížili.

Ritodgata: To poznáte podle jeho úsměvu, výrazu v tváři. Když z toho pomáhání vynecháte všechny filosofické úvahy, tak to bude poznat velmi jednoduše. Když ze všeho toho pomáhání vynecháme všechnu filosofii. Když do něčeho vneseme filosofii, tak se to stane velmi komplexní a složité. Je někdy nezbytné a důležité unavit svůj intelekt přemýšlením natolik, že ztichne.

A tak jeden indický mistr říká, filosofie je nezbytná. A ještě říká, že tu má jednu skupinu lidí, kterým se říká agori. Ta skupina lidí má zvláštní způsob života. Jedna z těch podivností je, že sedí na mrtvole a meditují. A během této praktiky je doporučováno, aby člověk měl poblíž sebe misku rýže. Říká se, že když on sedí na té mrtvole a medituje, tak něco do ní vstoupí a ta mrtvola otevře ústa dokořán. V tom případě vezměte trochu rýže a ucpěte pusu té mrtvole a ona jí zase zavře. A ten mistr říká, že ta mrtvola je váš intelekt a ta rýže, ze které nabíráte, je filosofie. Když vám ruší meditaci, tak jí dejte trošku rýže. A ta mrtvola pak pusu zase zavře.

 

Otázka: Jaké oni přináší v chrámu oběti? Viděla jsem tam na oltářích stát květiny.

Ritodgata: Květy, kokosové ořechy, ovoce. Dneska ale většinu chrámů spravuje vláda a je tam hodně placených lidí a vypadá to trochu komerčně. Dřív tam byli kněží ze svého vnitřního popudu, jako poslání. Teď je to skoro zaměstnání.

Dřív byly chrámy jako místa určená pro meditaci a uctívání. A ta meditace už je dnes skoro pryč.  A ta geometrie těch chrámů, jak byly postavené, ta vás zavede do jiného světa. Jakmile tam člověk vstoupí, tak hned cítí ten rozdíl. Ve starých chrámech jsou různé oblasti a prostory a těmi se postupuje dovnitř až do vnitřní svatyně a cítíte ten rozdíl. Ale jako i jinde, je tam ruch a plno rozptylování, a pak je na nás, na co se soustředíme.

 

Otázka:Jestli duchovní učitel může být obyčejné lidské nemoci, trápení, bolesti?

Ritodgata: Ano. Je to tak, ale je to jako když člověk plave v moři, kdy budou větší a menší vlny, ale držíte si hlavu neustále nad hladinou.

        

Otázka:A jestli si ty nemoci nebo lapálie dovede svou myšlenkou vyléčit?

Ritodgata: V určitém rozsahu, do určité míry. Ne všechno.  Dokud člověk potřebuje jíst a spát, tak s tím přichází spousta dalších věcí.