Horní Heřmanice

Ritodgata » Přednášky » Přednášky rok 2017 » Horní Heřmanice

 

Otázka:Co je to ta invokace nebo vzývání (při obřadu)?

Ritodgata: Je to pozvání. A také význam toho slovíčka naznačuje to, že to může to vynést i něco ven, co je hluboko v nás. Jsou tu dva výrazy dhjána a avahana, Dhjána znamená meditace. A to druhé slovíčko znamená něco jako sbírání, shromažďování a také vtahování dovnitř. V indických místních jazycích se používají také tyto slovíčka ze sanskrtu. Meditujeme na kosmického Ducha v nějakém aspektu, a poté meditaci svým záměrem a svou silou tehdy to jakoby do sebe vtáhneme.

Otázka:Otázka na energii. Teď jsem nabíral tuto energii do sebe, do svého srdce a teď jsem si říkal, co s tou energii ve svém srdci budu dělat?

Ritodgata: Obvykle po tom vzývání ji má člověk zvětšit, rozmnožit.  A pak použít pro své osobní potřeby, cíle, může to být na vlastní transformaci, proměnu, odstraňování svých nedostatků a také k pomoci ostatním. Ale také, když se rozhodneme použít tuto energii pro ostatní, musíme se uvnitř vyčistit, vymazat všechny negativní otisky, které v nás jsou z minulosti. Je to stejné jako, když se sbírá dešťová voda. První část vody použijeme na vyčištění sama sebe. A pak ji v sobě můžeme zadržet, uskladnit a použít ji. Buď pro sebe, nebo pro jiné podle toho, jak to vyžaduje situace.

Když jsou do toho zahrnuti ostatní, tak člověk musí být dvojnásobně opatrný, obzvláště aby nepřekročil určité meze. A abychom určili správně tyto meze, tak existuje v Indii několik principů. Souhrnně se jim říká dharma. Musíme respektovat vesmírný řád a musíme respektovat svou přirozenost a musíme respektovat přirozenost i těch ostatních.

Otázka:Jestli by mohl lépe upřesnit slovíčko: cítit, prociťovat. Cítím, že to může znamenat pro mne dvě věci, tak se ptám. Když říkáme, že „prociťujeme“ něco v těle, tak to znamená, že se něco má dít a já si ten pocit vytvářím. Anebo to může být také jednoduché koukání se dovnitř, a to jen pozorovat a vnímat, co se tam děje.

Ritodgata: Je to obojí. Ale ten postup většinou je tak, že nejprve vytvoříme ten pocit, a pak už se jím necháme vést.

Otázka:A pak je úroveň ještě jiná, kde už nemusíme vytvářet ten pocit a pak už se to udělá tak automaticky samo o sobě?

Ritodgata: Člověk musí poslouchat to, co funguje na něm samotném. Není něco správnější nebo méně správné. A obzvláště, co se energií týká, tak myslíme, že my si je vytváříme, tak ony jsou tam už předtím. A to slovíčko znamená: nasměrujte tam svou pozornost, abyste si toho začali být vědomi.

Takže buďto rovnou prociťujte, že to už tam je, nebo to nejprve vytvořte a pak to následujte. Protože, když říkáme vytvořit, tak to znamená zvolit si směr. Protože, když nic nevytvoříme, tak ta pozornost může jít jakýmkoliv směrem a ten směr někdy nemusí být v souladu s naším cílem meditace.

A taky v těchto věcech je důležité, abychom sobě důvěřovali. Můžeme dělat chyby, ale když už ji jednou uděláme, tak nám zajistí, abychom ji už neudělali znova. A také nikdo jiný nezná vaši přirozenost lépe než vy sami.

Je tam výjimka, pokud se ocitnete před Bohem zvoleným guru a vy jste jeho vyvoleným učedníkem. Pak je to tam vzájemné, ale to se stává velmi zřídka.

A tak buď pokorný a zároveň sebejistý, buď sám sebou. Být sebejistý znamená, že je člověk spokojený takový, jaký je.  A být pokorný znamená, že je člověk otevřený, přístupný změnám. A jaké je správné množství té pokory a té zdravé sebedůvěry, to nikdo neví. Je to obrovské hřiště, několik pravidel a pak už ta samá hra. Vždy hrajte čistě (fér), sami se sebou a zároveň se všemi, které potkáte na cestě.

* * *

Otázka:Všeobecně je při meditaci lepší sedět v klidu a vzpřímeně, nebo se může pohybovat v průběhu meditace? Když třeba bolí kolena, kyčle, záda.

Ritodgata: Ano, všeobecně se považuje, že při pohybech jakoby tu energii ztrácíte, rozptylujete. Zkuste tu energii udržet v sobě. A místo toho, abyste se hýbali, tak zkuste třeba požádat tu energii uvnitř nás, aby tu bolest vyléčila (například v zádech). Třeba některou část těla užíváme příliš a příliš ji namáháme. A tohle napětí v určité části těla se pak může takto projevovat při meditaci. V takovém případě můžete požádat, aby tam energie zašla a ulevila, tu bolest vyléčila. Nebo si tam můžete jemně sáhnout rukou při meditaci. A pokud se toto při meditaci opakuje, pak je potřeba změnit polohu.    

Ta bolest může být skutečná, vycházející z těla anebo to může být trik vycházející z mysli. Pokud to pochází z těla, tak jakákoliv péče nebo reakce bude mít pozitivní odezvu. A pokud to vychází z mysli, pak se ten problém bude přesouvat dál, bude pak všude.

Sedět se má úplně rovně, zpříma. Knihy jasně hovoří o tom, že krk, hlava a záda by měli být v jedné přímce. To je klasický popis meditační pozice.

* * *

Známe tři úrovně vědomí. Jedna úroveň je ta, kdy vnímáme tento svět, vidíme lidi, vnímáme je. To je ta úroveň bdění. V sanskrtu se označuje slovem džagrat – to znamená: jsi bdělý, probuzený.

Potom sen. Tam jsi probuzený, ale na jiné úrovni. Potom spánek – ale hluboký spánek, ve kterém si ničeho nejste vědomi. Jen když se probudíte, tak máte na spánek sladkou vzpomínku.

A moudří, světci, říkají, že je čtvrtý stav. Skrz meditaci se pokoušíme dosáhnout toho čtvrtého stavu. Je to druh bdělosti, ve kterém vidíte rozdíl mezi snem a tímto stavem. V porovnání s tímto je svět snů malý, a ve srovnání s tím čtvrtým stavem je tento náš svět velmi malý. Oni pro to nemají jméno, tak to nazývají jen ten čtvrtý.

A v meditaci, někdy abychom prošli do toho čtvrtého stavu, tak tam může být takový krátký okamžik spánku. Protože když probíhá přechod do toho čtvrtého stavu, tak je to děsivé pro naše ego. To ego se pak začne třást strachy a stáhne se zpátky. Takže buďto vás někdo nebo něco musí postrčit, nebo vám příroda požehná krátkým spánkem a vy se pak probudíte na té jiné úrovni. Tomuto spánku se v józe říká samádhi. Je krátký, ale potom okamžitě přecházíte do toho nejvyššího stavu, který má mnoho možných úrovní.

Otázka:Jak poznám, že jsem v tom čtvrtém stavu?

Ritodgata: Nebudeš mít pochybnost.

Otázka:Proč je děsivý pro to ego ten přechod?

Ritodgata: Nikdy není záruka, že to může být vždy hezké.  Je to strach z neznámého.  A taky, když se tam člověk dostane, tak to může otřást mnoha představami, ve kterých se ten člověk cítil v bezpečí. Tak to může vše rozmetat. Někdy se to může stát i jako výbuch a člověk se může zbláznit. Když budete mít štěstí, tak se z toho šílenství dostanete a bude z vás světec. Jinak skončíte někde v nemocnici. Všechno je možné, obzvláště pokud to probuzení do toho stavu čtvrtého je předčasné, když ještě nejste zralí.

Setkal jsem se s jedním Indem, právníkem. On neustále pořád poslouchal promluvy jednoho velkého indického mistra – jmenoval se Judži Krišnamurti. Po pár dnech se ten mladík zbláznil. Jeho rodiče ho vzali do nemocnice. Ten mistr telefonoval do nemocnice, aby mu nedávali žádné silné chemické léky a ani nedělali žádné vyšetření jako magnetická rezonance. A tenhle světec také mluví o své vlastní zkušenosti. On následoval jiného světce stejného jména (Džiddu Krišnamurti), a cestoval s ním všude po sedm let. Až jednoho dne si řekl: co tady dělám? A to spustilo sérií zážitků, které se snadno dají vyložit jako šílenství. A trvalo to mnoho měsíců, než se to usadilo. Takže to může přijít i takto.

Otázka:Jak člověk zjistí, že už je natolik připraven, že to ustojí, že se nedostane se do těchto problémů?

Ritodgata: Stále se modli, a přijmi, co přichází. Tyhle všechny myšlenky a otázky jsou možné, dokud sedíte na břehu řeky. Ale pokud jste uvnitř řeky ve vodě, tak na nich nezáleží. Taky teď se bojíme, že bychom se mohli zbláznit. Ale lidé, kteří zažili tento přechod, mají jistotu, že byli blázni předtím. A že my jsme blázni, to nám ti světci ze soucitu neříkají.

Otázka:Jaké je vzájemné postavení duše a ega?

Ritodgata: Způsob, jakým chápeme pojem duše je jiný v Evropě a jiný v Indii.  Tady je to ve spojení moje duše. Kdo je ale ten já, který říká moje duše? V Indii toto moje nemáme, tam říkáme, my jsme duše.

Duše v tomto životě na sebe bere roli, převlek, a to je to ego. Bez duše není žádné ego. Bez ega duše stále je a nemá problém. Ale pro tento život, když se ztotožňujete se tělem, ztotožňujete se s myslí, ztotožňujete se svými zvyky…, tak jste to ego. A když všechna tato ztotožňování opustíme, tak jsme To, a To se nedá definovat.

Otázka:Takže naše životní zkušenosti, když zemře naše tělo, naše ego, tak se vypaří? A pak naše duše, pak, co?

Ritodgata: Kolem té duše existují zárodky mysli, ega a další složky, takový obal. A tomuhle obalu se říká kauzální tělo (příčinné tělo, zdroj a příčina naší individuální existence). Tělo, které je příčinou tohoto hmotného těla. A tohle kauzální tělo přechází z jedné inkarnace do druhé.

Podle této filosofie máme tři těla. Neboli v těle máme kolem sebe tři obaly. Kolem té duše je fyzické tělo a jemnohmotné tělo. To jemnohmotné tělo je naše životní energie, vjemy, smyslové vjemy, mysl, tužby, obsahy paměti, emoce a další. Všemu tomuto dohromady se říká jemnohmotné tělo.

A ještě uvnitř něho je to kauzální tělo. Venku je fyzické tělo, uvnitř je jemnohmotné, a ještě uvnitř je kauzální tělo.

Takže, když jsme v bdělém stavu, tak jsme v tomto těle, když sníme, tak jsme v tom jemnohmotném těle, když spíme hlubokým bezesným spánkem, tak jsme v tom kauzálním těle. V každém spánku se vracíme do toho kauzálního těla, a pak se vracíme zase zpátky sem.

A když se vrátíte do kauzálního těla, abyste se inkarnovali do jiného hmotného těla, tak tomu se říká smrt. Každý spánek je dočasná smrt. 

Dokud trvá kauzální tělo, tak máme svou individualitu. Kauzální tělo sebou nese vzpomínky z minulých životů.

* * *

Otázka:Jak je to v meditaci, kam se dostáváme?

Ritodgata: Snažíme se prostě dostat blíže a blíže tomu, co ve skutečnosti jsme.  Protože v tomto fyzickém těle, je to jen velmi ubohé vyjádření toho, čím ve skutečnosti jsme. A abychom to obohatili a rozvinuli, tak jdeme tam dovnitř a vracíme se ven.

Otázka:Je duše a vědomí totéž?

Ritodgata: Ano, jen přidejme jedno slůvko – čisté vědomí (v sanskrtu: átman)

* * *

Otázka:Jsou v životě situace, kdy se máme nějak rozhodnout, rozumem to chceme řešit nějak, ale srdcem cítíme, že to asi není tak úplně správné. Čím se řídit – rozumem nebo srdcem, intuicí?

Ritodgata: Srdcem. Ale víte, srdce taky někdy může být slepé. Když je čisté, tak je to ono, ale někdy mohou srdce ovládat naše skryté touhy po svobodě. Takže dobrá je taková namíchaná směs – srdce a troška logiky. Protože to, co nám říká srdce, nemusí být vždy snadné nebo praktické pro lidi ve vašem okolí.  Anebo srdce nemusí respektovat zákon vaší země. Pokud možno, tak by obojí mělo být v souladu – hlava i srdce. Motivace našeho srdce nemusí být tak čisté, jak jsme si původně mysleli.

Otázka:Jak poznáme, jestli je přání srdce čisté nebo jsou to nějaké skryté ambice?

Ritodgata: Na to není nějaké všeobecné pravidlo. Ale jestliže to, co chce vaše srdce, vyžaduje slzy někoho jiného, buďte opatrní.

* * *

Otázka:Protože vedeš tento seminář, předpokládám, že jsi už zažil samádhi?

Ritodgata: Něco takového, ano.

Otázka:Mohl bys to s námi sdílet?

Ritodgata: Ne. Proč ne? Protože když něco řeknu, tak každý to pochopí jinak, svým vlastním způsobem. A také bych vytvářel něco velkého skoro z ničeho. Chci vám také k tomu ještě něco říci, že vy také zažijete samádhi. Samádhi není jen jeden konkrétní stav, ale může mít nekonečně mnoho vrstev. To, čemu říkáte jako intuice, nebo jiné vědomí, to vše se dá klasifikovat jako druh samádhi.

Otázka:Něco v praktických jednoduchých věcech ohledně samádhi, jak změnily tvůj každodenní život? Ne ten zážitek samotný, ale jeho účinek, následek.

Ritodgata: V mém případě to začalo jako nějaké pálení nebo svědění, nebylo to bolestivé, ale neklid to byl. A všechna moje přesvědčení se začala hroutit, rozpadat. Po mnoho měsíců nevím, jak jsem zvládal život. Z mého pohledu, snažil jsem se vše dělat normálním způsobem. Ale uvnitř se toho odehrávalo. Potom se to v jiném zážitku usadilo. A až potom jsem začal s meditací. Trvalo to pár dnů, některé dny byly bolestné, hrozné, ale zároveň tam bylo něco…, stálo za to to prožít. Teď už to umím vysvětlit, ale tehdy to bylo těžké, protože jsem byl ateista a tohle se mi stalo. Mojí filozofií byl ateismus a profese inženýr. A mystický zážitek mne zcela vykolejil. Pak přišel jiný zážitek, který vše urovnal. Ale i potom to nebylo pořád krásný příběh, pořád jsem ještě měl pochybnosti a po nocích o tom přemítal. Pokaždé, když postoupíme do vyšší reality nebo vyšší harmonie, tak zjistíme, že ty zmatky noci předtím stálo za to prožít. Myslím, že díky těmto zážitkům jsem schopen takto s vámi hovořit a dává to smysl. Měl jsem svoje potíže a spousta vašich otázek bylo i mými otázkami.

Otázka:A máte stále otázky?

Ritodgata: Ano, ale neptám se.

Otázka:Proč?

Ritodgata: A proč ne? Otázky tady jsou, jsou-li důležité, budou zodpovězené. V jedné z meditací jsem vás vedl: máte-li osobní přání, tak si přejte, ať (je-li to pro vás dobré) ať se tak stane. Jinak ať se vypaří. A tak je to i s mými otázkami.

On (ukazuje) mne naučil jednu věc – nikdy se neptej proč? vždycky se ptej proč ne? :-) Pořád si to pamatuju. To mi umožnilo být více otevřený vůči mnoha možnostem. A vyrovnávat se snadněji se situacemi. A také mne to osvobodilo od odpovědnosti, že musím vědět všechno.

* * *

Otázka:Můžeš nám popovídat něco o egu? To je důležité pro každého.

Ritodgata: Pokud se člověk necítí nadřazeným nad ostatními, tak se o ego nemusí vůbec starat a bát se ho.

Otázka:Ale když člověk cítí, že má něco udělat něco ho tlačí, jak rozpozná, že netlačí ego, nějaké jeho chybné ambice, ale ta Božská Matka, která ho vede dál?

Ritodgata: Není žádné jasné rozlišení, co je správně nebo špatně. Dělej to, co cítíš, a pokud to bylo špatně, tak se to stalo, protože to bylo nutné. Tímto způsobem na nás Božská Matka pracuje. A nepřiřazujte Božskou Matku jen k dobrým věcem. Někdy děláme chyby, ale těmi se učíme, a těmi nás Božská Matka někam postrkuje.

Otázka:Ale co když nechci dělat chyby. Co když chci jít tou nejpřímější cestu?

Ritodgata: Je to jako, když si chcete na Google map vyhledat nějakou cestu – tak vám nabídne nejen jednu, ale několik možností – nejkratší, nejjednodušší…  Nezáleží to jen na vašich ambicích, ty pochází z jedné části mysli, ale ona vidí také, na co jste připraveni. Takže každého z vás Božská Matka vás vede tou, která je pro něho nejbezpečnější. A pokud vy se rozhodnete jinak, pak Božská Matka to akceptuje. Na té své cestě nasbíráte spousty jiných zkušeností, ale když se dostanete do toho bodu, kde vás chce mít, budete mít za sebou jinou sadu zkušeností.

Otázka:Co můžeme dělat, abychom si vycvičili sluch a Matku lépe slyšeli?

Ritodgata: Introspekci. Pohled směrem dovnitř, abychom porozuměli naším touhám. A potom ticho. Když jste zvyklí v té introspekci se dívat do sebe, pak rozeznáte, jestli je to vaše nenaplněná touha nebo hlas Božské Matky. Když máte před sebou volbu a můžete se rozhodnout, pak meditujte na Božskou Matku, ne na tu vaši volbu. A snažte se zůstat v tichu. Po té meditaci v tichu budete mít větší jasno a zvolíte si tu cestu, kterou se dát. Taky je třeba dostat se přes náboženské učení, že musíte meditovat, že musíte být poslušní a jenom tehdy vám pomůže. Protože pro ni dobrý člověk, špatný člověk, světec, hříšník…. pro ni jsou všichni stejní, jsou to její děti.

Nemeditujte kvůli tomu, abyste získali její přízeň, abyste měli snadný život. A proč bychom měli říkat, že je Božská Matka? Protože nás to trochu utěšuje, když se něco nepodaří, tak si máme aspoň komu postěžovat. A kdyby nebyla žádná Božská Matka, museli bychom obviňovat sami sebe, a to je velmi toxické. Protože, když obviňujeme sami sebe, tak podkopáváme svoji schopnost se zlepšit nebo příště pracovat lépe. Božská Matka je neustále přítomná. Tak ji vždy požádejte o to, co potřebujete. Když máte bolesti, tak žádejte, aby vám ulevila. Když potřebujete jinou úlevu, tak žádejte o tu úlevu. Když nemáte tušení, co dělat, tak ji požádejte o nějakou nápovědu. A to, co přijde, to udělejte. Ona vás ponese, ona nese každého. Ale nežádejte ji o to, aby ona sestoupila dolů na vaši úroveň. Ona to udělá, ale je to mimo vaši představivost. Abychom ji více poznali, je třeba, abychom sami sebe povznesli na vyšší úroveň.

Otázka:Ale já věřím na zodpovědnost za činy. Když něco udělám špatně, podívej ty jsi to zvoral, tak už to příště nedělej.

Ritodgata: Dám ti lék, jak s tím přestat a pak budeš mít klid. Ty se k sobě chováš tak, jak se k tobě choval tvůj otec. Tak přestaň být sám sobě otcem. Všichni děláme chyby. A v Evropě je rčení: mýlit se je lidské. A říkám to z celého srdce, abych ti pomohl. Otevři oči a rozšiř si svůj pohled na celý horizont a věci se budou dít skrz tebe. Samozřejmě budou stále pochybnosti, budeme mít chvíle, kdy nebudeme nic vidět a ani vědět, kdy to bude bolestivé, ale to je v pořádku. Toto pochází z indického filosofického učení. Říkáme, že To, co nazýváme Božská Matka, není nějaká ženská bytost. Jeden indický text říká: Když Ona jen mrkne víčkem, tak spousta vesmírů se najednou zrodí i zanikne, taková je Ona. A proti takové síle se nepokoušej být chytrý, nezkoušej na ni svou chytrost. Ona tě zná skrz na skrz. Božská Matka, když se modlíme, tak ví, co je za těmi slovy naší modlitby, o co prosíme. Ale zároveň ví, co potřebujeme, a co je pro nás nejlepší. A chceš-li otestovat moje slova, oslov ji jménem Kálí. Ona tě povede tou nejkratší cestou. Někdy tě Kálí může zničit, můžeš zemřít a znovu se zrodit bez těch zavazadel a zátěží. Pro Kálí je to lehké. Nebo když svým myšlením budeš tvořit překážky, tak tě může dovést až k šílenství, a ty, když budeš šílený, tak to bude pro ni snadnější tě posouvat tou nejkratší cestou.

Jedno ze jmen Kálí je Víra Mátá – Matka hrdinů, protože ti se nebojí, že jednou zemřou nebo zešílí.

* * *

Otázka:Kolik let studoval tuto duchovní filosofii, když přešel z inženýra a ateisty?

Ritodgata: To není žádné formální vzdělávání. Knihy, které mi přijdou do rukou, přečtu, a ze všeho si vezmu něco. A prakticky to studium pokračuje dál.

Otázka:Může být člověk vegetarián bez problémů celý život?

Ritodgata: Ano, já to dělám celý život. Ale v mé rodině jsme nebyli vegetariáni. Ale v Indii jsou rodiny, které se narodí jako vegetariáni a žijí takto prakticky celý život. Já jsem začal být vegetarián, když jsem začal meditovat a nikdy jsem kvůli stravě neměl žádný problém. Tady můžete mít problém, pokud si opatrně nevybíráte jídlo. Jde o to, abyste měli ve stravě dost proteinů a potom ještě vitamín B12 a pak ještě další vitamíny a prvky si hlídat. Ze zeleniny člověk získá velmi málo vitamínu B12.

* * *

Otázka:Co je to karma? Něco o změně karmy. Někdy se mne zdá, že jsme v tomto životě v ní uvízli jako v pasti. Dá se to nějak přeformátovat, změnit? Všechny ty zásoby minulé karmy.

Ritodgata: Karma je velký impuls, ovlivňování. To nemůžeš změnit. Ale můžeš změnit její účinek na tebe, jak na tebe zapůsobí, jak to přijmeš. Když používáš člun na řece, tak neměníš řeku.

Otázka:Asi nerozumím slovu karma, myslel jsem, že jsou to následky minulých činů?

Ritodgata: To je pravda, ale to definuje jen to, co tě postrkuje zezadu. Ale jak si to přebereš, jak to použiješ, tak tam máš už mnoho možností.

Otázka:Není to předurčení události, které se mi stane?

Ritodgata: Ne, není to úplně tak. A i v takovém případě můžeš pozměnit svou reakci na takovou událost.

Je jeden příběh. Byl jeden princ a jeho žena. Jeho otec byl král, ale byl v bitvě poražen. Tak museli utéci do lesa a žili tam. Jeho žena vedla velmi duchovní život, modlila se, meditovala, cvičila a tak. A ta jeho žena se dověděla nějakým způsobem, že její muž do roka, v ten a ten den, zemře.  A tak ještě zesílila askezi a více meditovala. A když přišel ten den D, tak princ šel do lesa nasekat dříví na oheň. Ona šla ale s ním. Najednou se princ cítil unavený. Potřeboval si lehnout. Ona věděla, že si pro něj přichází smrt. Vzala mu hlavu do klína. A díky silám získaným ve svých meditacích viděla Pána smrti, jak se k nim blíží. Pán smrti požadoval duši jejího manžela a už si ho odváděl. Ona ale šla za nimi. A ten Pán smrti byl překvapený, protože obvykle ho nikdo nemůže vidět. A pak se Pán smrti otočil a řekl jí: nechoď za mnou.

Ona řekla: se vší úctou, já ho musím doprovázet, to je manželský slib. Tak šli dál, a nakonec ten Pán smrti řekl, když půjdeš zpět, tak ti dám nějaké speciální požehnání. Řekni si nějaké přání. A ta princezna řekla: Já chci mít děti od svého muže. Pán smrti musel dodržet slovo a musel jí vrátit manžela.

A poučení z příběhu? Je to, že karma v životě způsobuje spoustu věcí, ale je na vás, jak s nimi budete zacházet. Co s tím uděláte.

Otázka:Takže na karmě nemůžeme nic změnit?

Ritodgata: Ne, nemůžeme. Říkáme také, že je karma těla a karma mysli. A také se říká, že vším, co děláme, tak si vytváříme karmu. Jako kdyby se to schraňovalo v nějaké krabici. A přitom v té krabici je už spousta karmy z našich předchozích životů. Když jsme vstupovali do tohoto života, tak jsme si z té krabice něco nabrali jakoby do kapes, a tím jsme se tady ocitli. No a to, co jsme si dali do kapes, tak to musíme vše prožít. Ta duchovní zkušenost, zánik ega, ta zničí tu krabici, ale nezničí tu karmu, kterou už máte v kapse. To, co máte v kapsách, můžete modifikovat, pozměnit, svou vlastní duchovní praxí, cvičením, odříkáním, něco i milostí vašeho gurua, apod., ale určité množství musíte zažít skrz své tělo. Takže, i když budete osvícení, tak stejně ještě nějakou části karmy musíte projít. Ale my jsme velmi složitý organismus. Takže i na těle můžete zažívat bolest, ale v mysli to může být příjemné. A naopak, na těle se můžete cítit dobře, ale v mysli budete trpět.

Otázka:A já jsem si vybral, co mám v kapsách nebo někdo jiný?

Ritodgata: A záleží na tom?

Otázka:Ano, záleží, kdyby mi to vybral někdo jiný, tak to musím přijmout, ale kdybych si to vybral sám, tak můžu říct, děkuji, já už toto víc nechci, nebo to můžu i vrátit.

Ritodgata: To, co máme v kapsách, není možné vrátit. To zmizí až se zánikem těla. Teď jsme na cestě domů a vše, co máme v kapsách, musíme prožít. A nejsou po cestě žádné bankomaty, jedině peníze, které jste si přinesli, a ty se nedají vrátit.

Nepokoušej se být příliš chytrý a snažit se to přechytračit. Můžeš být zvědavý a chtít odpověď, ale když ji dostaneš, tak ji přijmi. Když člověk žije, tak má prostě žít. A také spousta lidí ti řekne spoustu příběhů, jako kdyby to věděli. Vezmi si z toho, co ti vyhovuje. Protože na čem ve skutečnosti záleží, je to, jak se cítíš. To je to nejdůležitější.

Otázka:A já se cítím skvěle, když dělám věci, které nepomáhají mojí karmě.

Ritodgata: Kdo ví? Všechno, co děláme, je vyjádřením naší karmy. Myslíme si, že když si vybíráme, co budeme dělat, tak že jsme pány karmy. Ale když se pro jednu možnost rozhodneme, tak už je to karma a pak už karma jede. Karma tě zná skrz na skrz, protože ona tě vytvořila, ne duše, ne tělo.

Otázka:Ale jak to správně odžít??

Ritodgata: Být jednoduchý a nezraňovat ostatní. A když můžeš a najdeš kolem sebe někoho, kdo se má méně dobře než ty, tak mu podej ruku.

Otázka:Nerozumím stále tomu, když se to sbírá za všechny ty životy do té krabice, a jsou tam ty dobré a špatné věci, tak pořád se to kupí nebo se to tam mění?

Ritodgata: Je tam dobré i špatné. Přicházíme sem, aby se karma zmenšila, ale stává se, že se místo toho zvětšuje.

Otázka:Jakým způsobem ubíráme z té karmy?

Ritodgata: Když děláme dobré věci, tak té karmy ubývá. A když se dobré věci dějí přirozeně, tak žádnou karmu nevytváříme.