Hodonín

Ritodgata » Přednášky » Přednášky rok 2017 » Hodonín

 

Čajovna U kulaté brány

V našem každodenním životě nás nějak směřují nebo postrkují naše každodenní potřeby, ale mnoha lidem to nestačí, uspokojovat jen ty běžné potřeby. Někteří lidé pociťují, že je ještě něco vyššího. A to je jeden z důvodů, proč jste tady. A ze svého vlastního života vím, že tato potřeba, žízeň vždy vyvolá nějakou reakci z vesmíru. A abychom správně chápali ty reakce z vesmíru, dovedli jim porozumět, je třeba mít nějaké vedení, a také přátele, se kterými bychom se o to mohli dělit, povídat si o tom. A protože často hledáme něco, o čem přesně nevíme, co hledáme. V historii lidstva vidíme, že vždy byli lidé, kteří se snažili hledat takové věci. To, co našli, se pak snažili předávat dalším.

Takto začíná tradiční učení v Indii, To, co můžeme dostat od těchto lidí, průkopníků, je asi jedna čtvrtina toho, co k tomu hledání potřebujeme. Další čtvrtina toho, co nám pomůže, přichází od spoluhledačů, od spolupoutníků na cestě. Další čtvrtinu získáme vlastním úsilím, snažením. A aby to bylo úplné, tak potřebujeme ještě další čtvrtinu. Tato čtvrtina k nám přijde jedině časem, pouze postupně. Takže naše hledání, naše praxe, to vše představuje naše úsilí. Pro vesmír každý z nás je jedinečný, každý z nás je speciální.

Otázka:Tam, odkud pocházíš, jaký je názor na humanitu?

Ritodgata: V různých tradicích, v různých svatých knihách najdete spoustu příběhů. Všechno je pravda, ale nic není úplná pravda. Takže vyberte si ten příběh, který je vám blízký a za tím jděte.

Měl by vám dávat naději a nadšení, snahu jít někam. A který vás bude proměňovat tak, že budete laskavější, soucitnější ke všem živým bytostem.

Před každým učením, které jde opačným směrem, tam se mějte na pozoru. Cokoliv vás bude přitahovat, tam jděte, to následujte. Ať si vyberete cokoliv, tak se to hlavně snažte uvádět do praxe do života. Protože my lidé máme zvláštní schopnost, že dovedeme žít dvěma různými životy. My dovedeme žít v našich hlavách, v našem myšlení, a jiný život v našich tělech. A mezi tím může být dost velký rozdíl.

V Indii říkáme, že máme tři druhy aktivity. Jedna je to, co děláme naším tělem. Druhá je to, co myslíme a cítíme, emoce. A třetí je to, co říkáme. Vše v našem životě se dá rozdělit na tyto tři skupiny. Tak se snažte tyto tři úrovně propojovat a dávat do souladu.

Otázka:Jaký je tvůj příběh? Co rozhodlo, že ses dal na duchovní cestu od stavebního inženýra?

Ritodgata: Žil jsem prostě normálním životem, aspoň, já to tak vidím. Jako dítě jsem začal číst velmi brzy a četl jsem vše, co se mi dostalo do rukou. Takže když jsem měl 12 nebo 13 let, tak jsem četl literaturu racionalistickou, existencionalistickou. I když jsem nerozuměl všemu, tak se mi to líbilo.

Běžný indický život zahrnuje spoustu mytologie, bájesloví. Slyšel jsem ve svém dětství od svého otce spoustu příběhů, mytologie, moc se mi to líbilo. Ale potom ta racionalistická, spíš rozumářská literatura to vše překryla, takže se ze mne stal spíše ateista, agnostik.

Potom, až mi bylo asi dvacet, tak mi náhoda přinesla knížku Božský život od Šri Aurobinda. Dodnes nevím, proč jsem se rozhodl toto číst. Hned u první stránky se u mne něco stalo. Bylo to něco jako vnitřní výbuch. Vše, čemu jsem věřil, se ve mne začalo zevnitř nějak hroutit, sesypávat. A jediná útěcha v této vnitřní nejistotě byla meditace.

Tak jako náhodou ke mně přišla tato knížka, tak stejnou náhodou ke mně přišly další knížky o meditaci. Cvičení meditace mne nějak usadilo a dávalo mi mnoho různých prožitků. Tak jsem chtěl vědět víc. A tak se to postupně vyvíjelo, tak to pokračovalo.

Nějak jsem váhal s tím připoutáváním se ke každodenním povinnostem. Chtěl jsem vědět víc a nechtěl jsem na sebe brát další povinnosti z toho vnějšího světa, které by mne brzdily v dalším vnitřním hledání.

Samozřejmě hlavní starostí rodičů je, že když dorostete do určitého věku, že získáte vzdělání, najdete dobrou práci, tak další krok je založit rodinu. A já jsem se snažil toto rozhodnutí o rodině odkládat, odsouvat. A chybělo mě nějaké spolehlivé vedení, protože jsou světci, kteří se nikdy neoženili, ale jsou i takoví, kteří měli rodinu a děti.

Jedna část ve mně mi říkala, je dobré být mnichem, je tady toho hodně, co se dá objevovat, zkoumat. Ale ta druhá část, rozumář ve mně, říkala -  ty nevíš, co si vybíráš, proč nejít takovou tou jistou spolehlivou cestou?

V tom váhání jsem několik let pokračoval, až nakonec jsem se rozhodl definitivně. A to konečné rozhodnutí padlo asi 12 let po mé první zkušenosti. Říkal jsem si, kdybych se oženil, tak ta má rodina by tím trpěla, vzhledem k tomu, co jsem chtěl. A říkal jsem si – když nedovedeš situaci zlepšit, tak se ji snaž aspoň nezhoršovat. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, ale vyvíjelo se několik let.

Do toho ašrámu jsem docházel asi deset let, než jsem se plně rozhodl a stal se mnichem. Nikdy jsem se nedostal do situace, že bych musel dělat nějaké zásadní rozhodnutí. Většinou to šlo nějak tak samo sebou. A když se ohlížím zpět, tak mám jen dva pocity – jeden je vděčnost a druhý je pokora.

Otázka:Můžu se zeptat na duchovní podstatu stěhování národů?

Ritodgata: To, co řeknu, může vám znít necitelně. Vesmír nebo příroda vede každého vyššími úrovněmi vědomí. Někdy ta proměna může být příjemná, ale někdy může být hodně bolavá. Ale v té vesmírné škále událostí je jeden lidský život velmi kratičké období. Ať už procházíme příjemnými nebo nepříjemnými zkušenostmi, tak je důležité, jak se vyvíjí naše vědomí, naše chápání. Příjemné i nepříjemné zážitky a zkušenosti jsou něco jako naše potrava.  Občas je to velmi chutné a někdy jsou situace, kdy jíme něco hrozného. Nemyslím, teď tu fyzickou kvalitu jídla, ale jídlo podávané s pohrdáním nebo násilím.  Pamatuje si někdo z vás, co jedl před rokem? Podobně ty zármutky a potěšení, které v životě prožíváme, nejsou tak důležité, jak si myslíme.  Ony ty různé zážitky budou přicházet, ať už chceme nebo nechceme. Můžeme také říct, že nás něco zezadu tlačí. A podle vašeho osobního zaměření můžeme říci, že ten tlak je hrozný, pro někoho zase docela příjemný, Ale u každého se to střídá, proměňuje, jako den a noc. Jedno po druhém se opakuje. Cokoliv nepříjemného netrvá dlouho a cokoliv příjemného také nezůstane dlouho. Jediný způsob, jak se z toho vymanit, je zvyšovat naše vědomí, úroveň vnímání. Pokud si zkusíte vzpomenout, tak když jste byli děti, tak tyto židle byly pro vás velké. A nyní jsou skoro malé. Právě toto je ten růst, ten vývoj. A nikdo si nemůže říct, že neporoste. Pro ty, kteří spolupracují s tím růstem, přichází spousta příležitostí, které jim pomáhají, že jim žehnají.

Někdy můžeme upadnout. Ale zase – je to dočasné.

Otázka: Můžeme se vrátit? (ve vývoji)

Ritodgata: Neříkal bych tomuvrátit se, ale jen nějaké zpoždění, zbrzdění.

Otázka: Co by nám mohl doporučit, abychom vydrželi?

Ritodgata: Jednoduchý recept je – mějte dvě sady nějakého cvičení, praxe. Když vás začne jedna sada nudit, tak přeskočte na tu druhou. Když vynecháte jeden, dva, tři dny, tak nevadí. Ale pozor, abyste nevynechali trvale. Je dobré mít někoho spřízněného, která dělá něco podobného, medituje. Ale i tak se stane, že vaše mysl začne rebelovat. A v takovém případě musíte použít hůl. Taková jedna ne moc bolavá hůl je vynechat několik jídel. Nemeditovals, tak nedostaneš jídlo. Takto nás to učily naše babičky.

Ale vždy vůči sobě buďte přátelé. Když děláte těžkou tělesnou práci, tak tělo reaguje bolestí. A podobně když je sebekázně příliš mnoho, tak začne rebelovat mysl. Buď nějakou depresí, nebo naprostým pohrdáním. Tak buďte sami sobě přáteli.

V Indii říkáme, že Bůh, Příroda, je neustále v pohotovosti, jak nám požehnat, jak nám pomoci. Ale nejdřív musíte požehnat sami sobě. A mnoho lidí dělá hodně věcí bez toho požehnání sami sobě. Mít sám k sobě sebedůvěru, to je to první požehnání.

* * *  

Čajovna U velblouda

Otázka: Mám dojem, že v dnešní době dochází ke stírání rozlišování?

Ritodgata: Ano, to je pravda, že dochází ke snížení rozlišování.  To je jedna z nevýhod našeho rychlého života.  Protože, když se věcí dějí rychle, tak čas na rozhodování je kratší, než by bylo vhodné. Dá se to kompenzovat jedině zvýšením nebo zostřením naší bdělosti, pozornosti. Situace po nás chtějí, abychom rozhodli rychle, v krátkém časovém úseku. Mezi rozhodující činitele, které to ovlivňují, jsou naše potřeby a pak také naše žádosti, touhy. Ale k tomu, abychom tu rychlost zvýšili nebo pozornost zostřili, tak k tomu nemáme v sobě nějaký přirozený zdroj. Musíme ho vypěstovat nebo vycvičit praxí. 

Odpověď na vše je meditace. Meditace vás formuje tak, že vás vede blíž k Duchu nebo vás mění tak, že jste prostupnější pro Ducha. Ale meditace je jen jedna část toho celého příběhu. Ona vám dává větší jasnost mysli a vyšší stupeň bdělosti. Ale z hlediska praktického života je důležité meditaci užívat právě pro to rozlišování.

Lidé dnes přistupují k meditaci jako k nějakému odpočinku, úniku od každodenního stresu. Ale správně bychom měli meditaci používat k obohacení našeho života. Samozřejmě jeden z prvních efektů je lepší zvládání stresu a snižování vnitřního napětí. Meditace má ještě další důsledky, které jsou v dlouhodobém horizontu ještě důležitější. Spojení s duchem, nebo duchovní spojení je v meditaci důležité. A když budete přistupovat k meditaci z tohoto pohledu, nesnažte se popisovat, co je Duch. A to ze dvou důvodu.  Jeden je ten, že je spousta filosofických směrů, které spolu souhlasí, některé nesouhlasí. některé jsou někomu sympatické, některé jsou naopak nesympatické.  Což je dáno naším naladěním, postojem a výchovou. 

A druhý důvod je ten, že Duch nejde popsat slovy, slova jsou na to krátká. Vzpomeňte, co jsem řekl o meditaci – že meditace vás přivádí blíž k Duchu. Ale také jsem něco řekl o prostupnosti pro Ducha. Ta první vychází, že vy a Duch jsou dvě oddělené bytí, ale některé školy s tím nesouhlasí, proto jsem použil ten druhý výraz: být prostupným pro Ducha.

Ale když budete meditovat, tak různí lidé mají různé zážitky. A také jeden člověk mívá různé zážitky v různých dobách. Tak si vyberte jakoukoliv techniku, ale meditujte. Hledejte takové cesty, takové techniky, které vás budou odvádět od činnosti mysli.

Otázka: Jaký je důvod k meditaci, k tomu odvádění od mysli? K čemu je to dobré?

Ritodgata: Pokud jste šťastní, tak, jak jste teď, v tomto stavu, není potřeba nic víc. Pokud cítíte, že je potřeba něco lepšího, pak hledejte.  Pokud je člověk opravdu šťastný, tak si neklade otázky, co je to štěstí.

Otázka: V jakém období vstupuje duch v prenatálním období do těla?

Ritodgata: Je na to mnoho učení. Jedno učení říká, že když opouští tělo, už má vyhlédnuto, kam půjde. Jiná učení říkají, že je to v sedmém měsíci.  Je možné, že je to individuální, že je to u každého člověka jiné.

Otázka: Co byste řekl o meditaci v pohybu?

Ritodgata: Krátce jde to, že být si stále vědom toho, co dělám. Když jdete pěšky, tak se snažte prociťovat každý dotek s chodníkem. Nebo když něco děláte, tak si uvědomovat svůj pohyb rukou, nohou. Nebo si také uvědomovat svůj dech. Víme, že dech se mění, rychlost dýchání, pravidelnost nepravidelnost, podle toho, co děláme. Ale také nemusíte nic dělat, jen sledovat svůj dech. A to už je meditace. Nebo další způsob, že když něco děláte, nějakou činnost, tak si říkat, toto dělám pro Ducha. Nebo naopak, když něco děláte, tak říkat: nedělám to já, ale dělá to Duch skrze mé tělo.

Otázka: Jakou techniku máte nejraději?

Ritodgata: Často to měním. Někdy používám mantry. Závisí to také na situaci. Když nyní ke mně mluvíte, tak musím být pozorný, vnímat. Když mi začínáte pokládat otázku, tak mi naskočí malá modlitba, slova: Kéž mi přijde vhodná odpověď.

Důležité je to, aby vám to bylo blízké, nejen, že vám to někdo doporučuje. A neberte to tak, že některé techniky jsou lepší, že jiné jsou slabší, horší.

Otázka: Litoval jste někdy toho, že jste se neoženil a neměl děti?

Ritodgata: Ne, nelitoval. Protože nejsem ženatý, tak mnoho z mých přátel, se dělí o své starosti a zážitky z manželství. A myslím si, že kdybych byl ženatý, tak by to nedělali. A velmi často, když se se mnou dělí o tyto zážitky, tak si říkám, že je požehnání, že nejsem ženatý. To je jeden způsob, jak se na to dívat. Ale má to také druhou stránku věci. V Indii životní cestě, kterou každý z nás jde, říkáme dharma. A první dharma, ta nejvznešenější je oženit se, mít děti, mít rodinný život. Říkáme tomu také jatňa. Něco jako služba. Obětuji svůj část, své energie pro něco vyššího, než jsem já. Když máte manžela/manželku a děti, tak část svých možností dáváte druhým. Tak já si tyto lidi, co žijí v manželství, mají děti, považuji, že jsou výš než já. A my všichni, i my mniši na těchto lidech závisíme.

Otázka:Jaký je rozdíl mezi meditací a modlitbou z pohledu indického?

Ritodgata: Obvykle se modlitbou myslí nějaké používání slov. Meditace stručně řečeno je sedět v klidu, tiše. Ale také se dá říci. že meditace je tichá modlitba, tedy modlitba beze slov.